Slyšeli jste někdy pojem „městské mýty“ nebo „městské legendy“? Možná že ano, možná že ne. Ale je téměř jisté, že jste již slyšeli městskou legendu. Známe je všichni a více či méně jim věříme. O ženě, která jedla housku co „chutnala tak zvláštně“, dokud nezjistila, že v ní je zapečená myš, o černé sanitce, která unáší zdravé lidi, které pak už nikdy nikdo neviděl, o tom, že do párků se přidávají rozemleté krysy nebo o tom, že existuje znásilňující droga. Své legendy má také Liberec a některé dokonce vyšly v tištěné podobě. A některé na své sepsání teprve čekají. A právě těm se chceme v Pravém zastupiteli věnovat.

Nejprve se pojďme podívat na to, co to vlastně městská legenda je. Předně to není žádná novinka dnešního světa. Městské legendy existují od doby, kdy se člověk začal seskupovat do větších celků a začal tvořit sídla – vesnice či města. Základem městské legendy bývá skutečná informace, která se časem v důsledku šumu v komunikaci mění a získává nový, tajemný nádech. Své jméno získaly především v době Druhé světové války, kdy se Londýnem začalo šířit podezření, že lidem je v konzervách dáváno maso velryb. Pravda to nebyla, ale městská legenda žila ještě dlouho po válce. Mnoho těchto mýtů, především ze zahraničí, se nakonec stala také vděčným zdrojem filmařů – tak například ty o obřích zvířatech žijících v podzemních kanálech pod velkými americkými městy známe asi z různých zpracování všichni, dětmi počínaje (Želvy Ninja) až po dospělé (všechny ty příběhy o krokodýlech, hadech a jiných zvířatech, která ohrožují poklidnou lidskou populaci daného města). Specifikem městských legend je, že odrážejí moderní okolnosti našeho života v dané společnosti, nejčastěji obavy či strach. A nebo také její přání. Díra na Perštýně Klasickým příkladem městské legendy v poměrech Liberce je takzvaná Díra na Perštýně. A lze na ní také pozorovat, jak se tato historka s časem mění a pozměňuje.

Skutečný stav věci již dnes mnoho lidí nezajímá, protože vznikl nový příběh. Který vychází z reálných událostí, jen je pozměňuje. Legenda si začíná žít vlastní život a jen čas ukáže, co o ní uslyší generace našich dětí. Jen doufejme, že o díře jako takové budou slyšet již jen z doslechu. „Už jste to slyšela, paní?“, ptá se jedna důchodkyně na Fügnerce druhé. „Tak ta díra na Perštýně vznikla proto, že si mysleli, že tam Němci za Druhé světové války zakopali ohromný poklad, který chtěli najít. Že se tam má stavět obchodní dům nám všem jen namluvili a když nic nenašli, tak se prostě sebrali a odešli. Jsou v tom namočení všichni. Město, kraj, podnikatelé,“ mohla by jednu z pověr, které ve městě žijí a kolují, vyprávět obyvatelek Liberce. A to přesto, že by si sama mohla pamatovat, že tato oblast byla v době války již zastavěná a pravděpodobnost, že by se podařilo pod základy zakopat něco tak „úžasného a fascinujícího“, jako je velký poklad, je téměř nulová. Jenže tato městská legenda obsahuje vše, co by měla a je dostatečně sexy proto, aby si žila vlastním životem. Vychází z reálných základů – developer, který zde začal stavět obchodní dům ze svého záměru upustil, zanechal ale za sebou vyhloubenou díru. Příběh „zavání“ vlivem veřejných činitelů – politiků, a to přitahuje pozornost. Ačkoli ani město, ani kraj neměli příliš možností bojovat s developerem, který se rozhodl na soukromém pozemku podnikat, pro lidi je nejsnazší hledat viníky právě na této úrovni – jak se říká, za vše, co se ve městě stane, může primátor. Za třetí – otázce se často věnují média a tyto různé spekulace podporují, když neuvádějí přesné informace a celou kauzu zjednodušují na klasické „ať je to, jak je to, město či kraj tomu měli zabránit“. Lidem tak nakonec reálné důvody dnešního stavu přijdou tak neuvěřitelně prosté (za vším je přece nutné hledat něco víc), že si začnou k příběhu přidávat. A tak nakonec z nevydařeného podnikatelského záměru, kterého má bolehlav nejeden obyvatel města Liberce, v čele s primátorem, se stává městská legenda, která bude žít ještě dlouho poté, co díra bude využita. Jakkoli.

A kdo ví, třeba za několik set let se budoucí generace rozhodnou znovu začít tento bájný nacistický poklad hledat. Budou přitom vycházet z takzvané lidové slovesnosti, pod kterou se tento moderní mýtus postupem doby zařadí. Setkali jste se s městskou legendou? Slyšeli jste také některý z neuvěřitelných příběhů, které se městem šíří jako lavina? Podělte se s námi a napište nám je na adresu info@ pravyzastupitel.cz. Nejlepší z nich budou nejen otištěny, ale také odměněny!

Zdeněk Soudný